Po třech letech částečného žití v Olomouci nadešel čas posunout se dál. Tak jsem si řekla, že by bylo pěkné napsat něco o svých oblíbených místech, ať se mi hezky vzpomíná. Sice většina z nich nemá žádný turistický potenciál, ale tak nějak patří ke studentskému duchu tohohle města, a vsadím se, že každý, kdo se v Olomouci pohybuje, na ně určitě má nějakou vzpomínku. My máme s Olomoucí takový komplikovaný vztah. První dva roky jsem to tu nemohla vystát, nesnášela jsem koleje, nesnášela jsem ranní přednášky, nesnášela jsem, že mám věci roztahané na několika místech. Nesnášela jsem půlhodinové cesty autobusem do vědeckotechnického parku (ave Přichystalka), hnusné brambory v menze, Albert v Šantovce a dlouhé rovné ulice z nádraží. Teď už jsem týden bakalář a konečně nejsem v Olomouci protože musím, ale protože chci. Protože jsem si tu našla kamarády, protože vím, kam se jít projít, když mám zrovna chuť, protože vím, co mají v kterém podniku za pivo, kde mají nejlepší kávu a kde hranolky. Mám tu super byt s ještě skvělejšími spolubydlícími, vím, že každý čtvrtek ráno mě vzbudí popeláři, a že když vyjdu v 7:19, stihnu si jak koupit snídani v pekárně, tak i jízdenku za 23,- z automatu na zastávce. Taky vím, že když si večer dám 5 piv, tak se budu muset jít před spaním projít, jinak mi ráno nebude dobře. A taky vím, že se mi bude stýskat.
Jednou z nejlepších věcí na Olomouci jsou parky. Smetanovy sady s Florou, Bezručovy sady, Čechovy sady a vlastně i Rozárium. Hned první den mého studia, těsně po zápisu, jsme si tam udělaly piknik a pletly jsme bužírky. I většina meet-upů je směřována právě tam, taky se tam sportuje, hrajou si tam děti a dokonce se tam konají různé performance, jako třeba ohnivá show (doporučuju!). Kolem jsou taky nádherné vily a zrovna včera mi udělalo hroznou radost, když jsem viděla, že se opravují. Na Floře se samozřejmě děje spousta věcí a Rozárium je kapitolka sama o sobě. Na jaře a v létě se tam skvěle učí a mimo růže tam roste spoustu druhů tulipánů a jiných kytiček. Jo a hned u Flory je taky rybníček, kde se dají nejenom chytat perloočky na cvika z obecné biologie, ale taky je tam vždycky na jaře spousta káčátek.
Další skvělou věcí je letní kino, spíš tedy bar/zahrádka Klid v ruchu. Zůstaňme ale u označení Letňák. Letňák má naprosto výjimečnou atmosféru. Sedí se pod stromy, obvykle je tam spoustu lidí, všechno je tam hrozně uvolněné a v pohodě. Pobíhají tam psi, křičí tam děti a sem tam zavane brčko. Mezi stromy jsou navěšená světýlka a pokaždé, když se rozsvítí, tak je to stejně skvělé a neokoukané jako posledně. Často se tam také konají akce typu Vintage market nebo malé koncerty. V samotném kině jsem ještě nebyla, ale to napravím. A co se týče hranolek, tak ty tam mají skvělé :D
Když už jsem v úvodu zmínila vědeckotechnický park, tak i o něm se trošku rozepíšu. To je totiž hrozně zvláštní areál, taková samostatná jednotka, a s Olomoucí jako takovou má pramálo společného. Pro mě (a pro většinu studentů biologie) je to ale jedno z nejdůležitějších míst, jelikož se tam odehrává značná část výuky. Taky tam většina z nás psala bakalářku nebo se učila na zkoušky a státnice - stresující doby :D. I proto jsou ty (teď už) vzpomínky dost smíšené, zvlášť když si uvědomím, že vlastně skoro celé ty tři roky tam probíhala rekonstrukce, což ten dojem taky značně poznamenalo. Každopádně, nové budovy, které tam vznikly, jsou krásné, takové světové. Taky tam máme jezírko s rybkama, u kterého se skvěle jedí nanuky. Jo a taky tam dost smrdí hnůj (posolený), ale i to mi vlastně bude chybět.
Radnice. Velká srdcovka. Schválně, kolik najdu v mobilu fotek. Sloup je sice super, ale líp se na něm sedí, něž se na něj kouká. A když si na ty schody u něj sednete, tak obvykle koukáte na radnici. To je to hlavní. Teď už má i opravenou věž a je nádherná. A nikdy se neokouká, to mi můžete věřit, protože bydlím asi tak 100 metrů vedle. Ono obecně centrum Olomouce kolem náměstí (obou) je velká nádhera. Třeba Michalská ulice, sv. Mořic (s věží, kam se od 1.7.2021 zase dá vylézt) nebo Uhelná ulice s mojí oblíbenou kavárnou Cà Phê District.
Když už jsme u kaváren, za zmínku stojí i další moji oblíbenci - Cokolif na Pavelčákově, Trouble Café na Palackého, Kafe jak Lusk na Hrdinech, Café Jan na Havlíčkově a taky pražírna Kikafe na Sokolské. U restaurací si netroufám něco doporučovat, jelikož prakticky jediné, co si kdy objednávám, je Bún bò Nam Bộ z již zmiňovaného Districtu. Rozhodně ale nešlápnete vedle s Nepálskou restaurací na Dolním náměstí, restaurací CÔDÔ nebo Fishi Sushi. Nás taky vždycky zachraňovala polední nabídka Restaurace Pod Limpou, ale řekněme, že ta je dost studentská :D.
Pokud oblast Olomouce trochu rozšíříme, tak nesmím zapomenout ani na Poděbrady. Spíš než samotné jezero mám ráda tu procházku tam, jde se podél vody, přes louky, mokřady... Taky jsem tam šli na entomologickou exkurzi a cestou chytali pestřenky, pavouky, klíšťata a třeba i roháčka kozlíka.
Některá super místa jsem objevila až teď. Třeba takový parkán u Konviktu. Konvikt jako takový je nádherná budova, kam jsem v prváku chodila do sboru. Na nádvoříčku je potom bistro a kavárna a právě na parkánu se konají různé kulturní akce, jako třeba Zaparkuj, díky kterému jsem to tam objevila. Parkány ale samozřejmě nejsou jen tam, ale také třeba u filosofické fakulty, kde jsou jako bonus i záhony s růžemi a lavičky.
Málem bych taky zapomněla zmínit Komenského ulici. Zaprvé je to hned u Dómu a pokud přicházíte od náměstí Republiky, máte na věž krásný výhled. A nejen na ni, v dálce taky úplně svítí nepřehlédnutelný kostel sv. Gorazda. Zadruhé jsem tam taky rok bydlela, takže to tam mám prochozené skrz naskrz. A zatřetí, právě tady se nachází nejlepší hospody, kde jsem prakticky strávila prvák. Nejdřív na chvíli do Tortury, než budou zavírat, potom se přesunout ke Strašidlům, kde mají levné víno a nejlepší paní hospodskou, a na závěr do Zkoušky, kde se hraje fotbálek, šipky a zpívají písničky s kytarou. Jó, to mi bude hodně chybět.
A na závěr moje milované karaoke! Bla bla bla byl můj druhý domov. Občas to sice bylo náročné - zejména pro uši - ale vždycky jsem se skvěle bavila. Takže to taky vyzkoušejte, i když třeba neumíte zpívat, s tím se počítá. A dejte si za mě třešňový pivo :D
Tak, tohle je poslední tečka za Olmem. Bylo fajn si projít Instagramový archiv a připomenout si všechny ty hezký věci. Nicméně teď, když tenhle článek po víc jak měsíci dopisuju, jsem už dááávno jinde. A taky to tu není vůbec špatný. Ale o tom příště.
Mějte se co nejlíp!
ANNA
