Zelené Benátky tři hodiny od Prahy. Alespoň to se píše o Spreewaldu na internetu. Tuhle přezdívku si vysloužil jednozanečně díky svému spletitému systému vodních kanálů. My jsme se tam ale vydali hlavně kvůli rozsáhlé síti cyklostezek, kterou jsme nakonec ani moc nevyužili, ale o tom až později.


Ubytování jsme sehnali poblíž vesnice Burg, kam jsme se také první den jeli podívat. Autem jsme dojeli do vesnice Raddusch a odtud pokračovali na kolech. Na kole jezdím strašně nerada, takže asi pochopíte, když vám řeknu, že z celého výletu nemám jedinou fotku. Každopádně, pár světlých momentů by se našlo, například, když jsme se v Burgu stavili na oběd v jakémsi řeznictví s překvapivě luxusní (a nacpanou) jídelnou nebo když jsme mávali podnapilým turistům, kteří se nechávali povozit na lodičkách.

Hned za vesnicí (protože Burg prý je vesnice) se nachází cosi jako rozhledna - Bismarckturm - odkud má být krásný rozhled, takže proč se tam nestavit, když je to téměř po cestě, že? Jenže žádný výhled se nekonal, jak jsem se později dočetla, tyto rozhledny (ano, je jich víc) jsou vlastně spíš majáky a uvidíte z nich možná tak koruny stromů.

Cestou zpět jsme trošku bloudili, ale nakonec jsme se ve zdraví vrátili k autu. Dojeli jsme se "domů" převléknout, a protože ještě nebylo tak pozdě, zajeli jsme se podívat do městečka Lübbenau, kde jsme ochutnali vyhlášené spreewaldské okurky a navštívili kavárnu s krásným interiérem.

A to byl první a jediný den, kdy bylo docela hezky. Nazítří se hodně ochladilo a navíc začalo pršet, takže jsme se rozhodli udělat si výlet do Berlína. A jelikož byla opravdu zima, zašli jsme do Bode Museum, kde byla výstava soch a obrazů, která se nám ve finále vlastně moc nelíbila, takže vám ji ani nebudu doporučovat. Bylo to ale jediné muzeum, na které se nestála několik desítek minut dlouhá fronta (upřímně, není se čemu divit). Když se udělalo trochu lépe, prošli jsme se po centru a obhlédli ty nejikoničtější památky a nakonec si dali úplně výborný oběd v syrské restauraci, kam určitě musíte zajít!

No, a další den už jsme jeli domů, ale cestou jsme se ještě podívali do vesnice Straupitz na ten krásný mlýn, který vidíte v úvodu. 




Na to, že jsme s sebou táhli kromě kol i veškeré vybavení na bruslení, jsme si toho sportu moc neužili, ale musím uznat, že kraj je to hezký, jen kdyby tolik nepršelo.

Žádné cesty teď v plánu nemám, takže nemůžu říct, o čem a kdy vám zase napíšu, ale doufám, že se máte fajn a že se tu zase brzy potkáme :)

ANNA