V neděli jsme se rozhodli, že strávíme nějaký čas z jarních prázdnin v Harrachově. A tradiční cíl českých turistů lyžařů opět nezklamal. Sněhu sice moc nebylo, ale lidí plné město. Původně jsme měli v plánu lyžování, ale jelikož pořád pršelo a sníh tál a tál, museli jsme vymyslet plán B - běžky. Já, jakožto pasivní běžkař - chodkař, jsem si první výlet s radostí nechala ujít a vyrazila s Garrym na Mumlavské vodopády. Sice jsem tam byla už několikrát, ale nikdy ne sama. A přiznejme si, že když chcete něco vyfotit, je lepší, když vás u toho nikdo nepopohání s tím, že je mu zima a už by byl radši na místě :) Procházka se mi moc líbila. i když se šlo do kopce vážně ztěžka, protože sníh byl rozmoklý a umrzlý, takže klouzal. Rodinám s dětmi, které jsem potkávala, to ale vůbec nevadilo a zvesela se klouzaly. Když jsem dorazila k vodopádům, překvapilo mě, že si ještě docela dobře pamatuji, jak to tam vypadá. Pokud jste vodopády někdy navštívili, určitě víte, že na mostek před vodopády vede mírně z kopce cestička, která je za normálních podmínek dobře schůdná. Teď se po ní prakticky nedalo jít, protože byla úplně zledovatělá a každý, kdo se chtěl dostat dolů nebo nahoru, se musel pořádně držet zábradlí. Vodopády zamrzlé nebyly, na to bylo moc velké teplo. K mé smůle dole u řeky stál celých dvacet minut, které jsem tam prostála, pán s obří zrcadlovkou a fotil a fotil a fotil. Ne, že by nebyl fotogenický, ale já jsem chtěla na fotkách spíš vodopády, takže jsem musela po ledu vyšplhat "o patro výš" a fotit ze shora :) Potom jsem doklouzala ještě kousek dál za vodopád, kde už nikdo nebyl, a tam našla krásnou ledovou kru, která bohužel na fotkách moc nevynikla. A protože mi přišlo, že jsem toho ušla málo, vydala jsem se po cestě kamsi dál podél řeky. Došla jsem až na jakýsi můstek a tam jsem to otočila, protože mi byla strašná zima. No jo, když někdo u focení klečí, má pak mokré gatě. Po cestě zpátky jsem se stavila v bufetu trochu se ohřát a taky si dát něco k jídlu, protože byl čas oběda. Původně jsem chtěla jen čaj, ale jelikož polévka stála jen o 5Kč víc, zvolila jsem ji.
Druhý den jsme vyrazili na Dvoračky, což bylo docela strašné. Pořád jsme "lezli" do kopce a terén kolem taky nebyl bůhvíjak zajímavý. Byla jsem tak mrtvá, že ani nemám žádnou fotku. Pěšina (nebo spíš silnice) byla celá pod sněhem, který se bořil a vůbec nebylo příjemné v něm chodit. Cestou jsme přecházeli asi tři sjezdovky, na kterých taky ještě něco málo sněhu zbylo. Byla to docela zábava, protože cesta byla zmrzlá a naklopená a lidé klouzali po sjezdovce dolů. Chudáci běžkaři měli problém nenechat se zrádnou cestou svést až dolů :) Na Dvoračkách jsme si dali oběd a šli stejnou cestou zpět. Musím uznat, že nahoře na kopci byl docela hezký výhled, i když byla trochu mlha a mrholilo.
Třetí den jsem se nechala přemluvit na běžky, které by vážně měli nechat přejmenovat na chodky, protože já na nich zásadně chodím a jakýkoli rychlejší pohyb většinou končí pádem. Jezdili (chodili) jsme v Polsku, kde sníh už nebyl téměř žádný, ale lidí stále spoustu. Kupodivu jsem to přežila, ale fotky bohužel nemám. Přecejen pro mě bylo přežití na prvním místě :) Nevím, co víc bych o tom řekla. Běžky prostě nejsou pro mě :)
To je z prázdninového reportu vše. Na mé poměry je extrémně dlouhý, většinou píšu tak poloviční, ale snad se vám líbil :) A teď fotky:
Kdyby vás zajímalo, odkud je ta apartní čepička, tak ta je selfmade :) |
Garry na Dvoračkách |
EDIT: Přestože už je to nějakou dobu zpět a sníh už žádný není (alespoň u nás), doufám, že se vám článeček líbil, a že se tu s vámi zase "uvidím" :) A určitě mi taky napište, kde jste trávili prázdniny vy :)
ANNA
1 komentářů
Super fotky. (y) :)
OdpovědětVymazatV Harrachově jsem nikdy nebyla. :D